GAMBLERSTVÍ
Vznik závislosti
Závislost na hře vzniká ve třech fázích:
1. Fáze výher -
Občasné hraní s fantazií o veliké výhře, přehnaný optimismus, zvyšování sázek, zvyšování frekvence hraní, přechod k osamělé hře, chlubení se neskutečnými výhrami.
2. Fáze prohrávání -
Objevuje se neschopností přestat s hrou a ztráta kontroly nad svým chováním, skrývání hry před rodinou, půjčování peněz, odklady splátek dluhů. V chování dotyčného je neklid, podrážděnost, uzavřenost, zanedbávání zdraví. Objevují se problémy v rodině a zaměstnání.
3. Fáze zoufalství -
Odcizení rodiny, přátel, popírání vlastní zodpovědnosti, obviňování druhých, trestná činnost, rozpad rodiny, úvahy o sebevraždě pokusy o ní.
Závislost na počítačích a počítačových hrách
Rozlišit hranici mezi koníčkem, zvýšeným užíváním a závislostí je velmi obtížné, už i proto, že na počítači nevzniká závislost fyzická, ale psychická. Přesto můžeme vysledovat určité příznaky, které svědčí pro rozvíjející se závislosti. Mezi hlavní příznaky patří stavy podobné transu při hraní hry, vzpírání se rodičovským zákazům hraní, neschopnost dodržovat časový limit určený pro tuto činnost. K dalším příznakům patří:
• méně vykonané práce
• pocit prázdnoty, když není člověk u počítače
• ztráta kontroly nad časem stráveným u počítače
• brzké vstávání k počítači nebo ponocování u počítače
• rostoucí nervozita a neklid, když delší dobu nemůže hrát
• přemýšlení o počítači, když ho zrovna nepoužívá
• kradení peněz na nákup her
• stále více a více času potřebného k uspokojení ze hry
• lhaní o své závislosti
• hraní kvůli úniku od osobních problémů
• narušené vztahy s rodinou
• zanedbávání učení
• opouštění dřívějších zájmů a přátel
• zhoršující se školní výsledky
Jak předcházet závislosti na počítačových hrách?
• Sledujte, jaké hry děti hrají.
• Uvědomte si , že hry mají i kladné stránky, některé umožňují rozvíjet logiku, postřeh,schopnost orientace ve složité situaci, koordinaci očí a rukou, koncentraci, plánování, řešení problémů a další schopnosti. Důležitý je výběr her.
• Hrejte hry spolu s dítětem a potom si o nich povídejte - pomáháte tak rozlišovat fikci odreality.
• Stanovte striktní limity, kdy může dítě hrát a kdy ne.
• Dávejte pozor, aby dítě nehrálo hry u kamarádů.
• Zjistěte, zda dítě hraním počítačových her neutíká od nějakých problémů.
• V průběhu hraní veďte dítě k tomu, aby si po určité době (př. po hodině) udělalo přestávku, během ní o hře mluvte.
• Podporujte dítě v jiných zájmech.
• Předcházejte tomu, aby se dítě nudilo.
• Posilujte zdravé sebevědomí dítěte.
Jak mohou rodiče předcházet hráčství u svých dětí?
• Sami hazardně nehrajte a svými penězi na hraní nepřispívejte - rodiče mají nejdůležitější vliv na utváření postojů dětí (př. otázka hodnoty peněz, seznamovat dítě adekvátním způsobem s hospodařením s penězi v rodině).
• Posilujte zdravé sebevědomí dítěte.
• Získejte si plnou nebo alespoň částečnou důvěru dítěte, naučite se naslouchat svým dětem, věnovat jim svůj čas, posilujte jejich vazbu na rodinu.
• Předcházejte nudě, podporujte kvalitní zájmy a záliby.
• Opatřete si dostatek informací a o problému s dítětem zasvěceně hovořte- otevřeně deklarujte svůj postoj k této problematice.
• Stanovte a důsledně prosazujte zdravá pravidla, za porušení pravidel by měly následovat adekvátní a předem domluvené sankce (např. při hraní krácení kapesného).
• Vneste do finančního hospodaření dítěte pořádek, nedávejte mu větší finanční částky.
• Pokud máte pocit, že problém narůstá nebojte se spolupráce s odborníky.
Poruchy příjmu potravy
Charakteristiky
Pro nemocné mentální anorexií je typický chorobný strach ze ztloustnutí, omezování až odmítání jídla, které později vede ke ztrátě chuti k jídlu a pocitu hladu. Narušené je vnímání vlastního tělesného schématu (myslí si, že jsou tlustší, než objektivně jsou). Typické je vyhýbání se jídlům "po kterých se tloustne", používání různých podpůrných prostředků ke snížení váhy (projímadla, nadměrné cvičení apod.) a ztráta menstruace. Na počátku onemocnění jde o boj s chutí a hladem a nacházení potěšení ve schopnosti kontrolovat se, ovládnout se, zhubnout. Na to navazuje další paradox: tam, kde obvykle člověk nachází slast a relaxaci (jídlo, sexualita, pasivita), tam dívka s mentální anorexií prožívá hluboké ohrožení a úzkost a těmto pocitům se brání právě tím, že zesiluje svoje kontrolující a asketické chování.
Pro nemocné mentální bulimií je charakteristická rychlá konzumace velkého množství potravy v malých časových intervalech a následná snaha potlačit "výkrmný" účinek jídla některým z následujících způsobů: vyprovokovaným zvracením, zneužíváním projímadel, střídavými obdobími hladovění a přejídání, užívání anorektik, diuretik. Časté jsou hmotnostní výkyvy větší než 5 kg. Na počátku tohoto onemocnění je často epizoda mentální anorexie. V prožívání nemocných se objevují depresivní nálady, pocity viny, studu a sebeodsuzování. Neustálé zabývání se jídlem (jeho nakupováním, konzumací a zvracením) vede v důsledku k narušení dosavadních sociálních kontaktů a následně sociální izolaci. U nemocných se mohou projevit poruchy v regulaci sebekontroly i v jiných než jídelních oblastech - drogy, promiskuita.
Jaké jsou příčiny poruch příjmu potravy?
Příčiny těchto onemocnění jsou jak individuální (typické rysy osobnosti, jako je např. přehnaná touha po dokonalosti, zvýšená sebekontrola, vysoká úroveň konformity - snaha přizpůsobit se očekávání druhých, chudší vyjadřování emocí, obava z přijetí sekundárních pohlavních znaků a vlastní sexuality), tak rodinné a sociokulturní. Ze sociokulturních vlivů vystupuje do popředí touha po štíhlosti determinovaná módními trendy (prostým výpočtem můžeme zjistit, že modelka v současné době váží přibližně o 23 procent méně, než průměrná žena). V prototypu úspěšného a zdravého člověka,který je prezentován médii je téměř vždy obsažen aspekt štíhlého těla . Velice snadno potom vzniká dojem, že štíhlý = krásný, zdravý, mladý, oblíbený, úspěšný, který u disponovaných jedinců může podpořit anorektické či bulimické jednání. Riziko onemocnění dále vzrůstá spolu s příslušností ke střední nebo vyšší společenské vrstvě a ke společnosti, kde je role žen konfliktní. Mezi rodinné faktory ovlivňující vznik onemocnění patří především výchova orientovaná na výkon, nebo výchova nadměrně ochraňující, kontrolující, problematický vztah mezi rodiči, nedostatečná schopnost členů rodiny vyjadřovat přímo emoce, přehnaná zaměřenost jednoho z rodičů nebo obou na tělesnou hmotnost (jídlo a jeho omezování je doma častým tématem). Navenek působí tyto rodiny jako stabilní, obtíže se objevují až v období, kdy dítě dospívá a začne se od rodiny osamostatňovat.
Jak předcházet vzniku poruch příjmu potravy u svých dětí?
Neodměňujte dítě pomocí jídla.
Nabídněte mu za odměnu jiné věci nebo činnosti.
Nenuťte vaše dítě vždy dojídat vše, co je na talíři. Učte ho, že množství jídla, které sní, závisí především na jeho potřebách.
Zamyslete se nad tím, jak tělesná hmotnost ovlivňuje Vaše sebevědomí a vztah k vlastnímu tělu.
Poučte své děti o základních sexuálních rozdílech, fyzickém vývoji a různých tělesných typech a také o tom, jak škodlivé může být vytváření předsudků vůči určitému typu.
Zkoumejte do hloubky své sny, cíle a požadavky, které kladete na blízké a milované. Dáváte velký důraz na fyzickou krásu? Vyvarujte se výroků typu: "Když zhubneš, budeme tě mít víc rádi." "Nejez moc, budeš se víc podobat modelkám z časopisů." "Snaž se vejít do užších šatů..." apod.
Učte se povídat si se svými dětmi o následujícím: jak je nebezpečné držet diety, jak je důležité jíst pestrou a vyváženou stravu, v pravidelných denních dávkách.
Vyhýbejte se rozdělování jídel na dobrá a bezpečná - tzn. netučná a nízkokalorická a špatná a nebezpečná - tzn. tučná nebo vysokokalorická.
Snažte se být dobrým vzorem pro své dítě v oblasti stravování, cvičení a přijímání sebe sama.
Dbejte na to, aby oblečení vašeho dítěte bylo pohodlné a nezdůrazňovalo nedostatky jeho postavy.
Pomozte svým dětem bránit se vlivu médií, propagujícím tělesnou krásu spojenou s vyhublostí a nadměrnou štíhlostí. Nejen štíhlé tělo může být přitažlivé a krásné.
Poučte chlapce o tom, jak důležité a mocné jsou jejich názory na ženskou krásu a jaký mohou mít vliv jejich výroky na dívčí sebevědomí.
Povzbuďte své děti k tomu, aby byli aktivní pro radost a nezabývali se zbytečně počtem přijatých a vydaných kalorií (samozřejmě pokud to není doporučeno lékařem ze zdravotních důvodů).
Snažte se zvýšit sebedůvěru svých dětí i v jiných oblastech než je fyzický vzhled (škola, sport, kultura, koníčky, vztahy).
Dávejte stejnou šanci, možnosti a povzbuzení dětem obou pohlaví. Kladné přijímání sebe sama je nejlepším lékem proti nesmyslným dietám a špatným stravovacím návykům.
Léčení
Léčba nemocných s poruchami příjmu potravy je obtížná a zdlouhavá, výjimkou není chronický průběh onemocnění a asi 10% onemocnění končí smrtelně. Nejčastější formou léčby, zejména u mladších pacientek, je hospitalizace, obvykle na psychiatrickém nebo dětském oddělení.Cílem léčby by však neměl být pouze váhový přírůstek, ale změna prožívání. Nezbytná je také terapeutická práce s celou rodinou
Desatero pro používání internetu
1. Nezapomeň: opatrný internetový surfař je inteligentní surfař!
2. Nedávej nikomu adresu ani telefon! Nevíš, kdo se skrývá za obrazovkou!
3. Neposílej nikomu po internetu svoji fotografii, nesděluj svůj věk!
4. Udržuj heslo své internetové schránky v tajnosti, nesděluj ho ani kamarádovi!
5. Nikdy neodpovídej na neslušné, hrubé nebo vulgární e-maily!
6. Nedomlouvej si schůzku po internetu, aniž bys o tom řekl alespoň jednomu z rodičů.
7. Pokud Tě nějaký obrázek nebo e-mail šokuje: okamžitě opusť webovou stránku.
8. Svěř se dospělému, pokud Tě internet vyděsí nebo přivede do rozpaků!
9. Nedej šanci virům. Neotevírej přílohu zprávy, která přišla z neznámé adresy!
10. Nevěř každé informaci, kterou na internetu získáš!
Rady rodičům, jejichž dítě užívá drogy
Co je vhodné
1. Když je dítě pod vlivem drog a hrozí otrava, neváhejte zavolat lékaře. Požívání drog není trestné a dítěti žádný soudní postih nehrozí. Zdravotník je navíc vázán lékařským tajemstvím. Za jeho porušení by lékaři hrozilo až dva roky nepodmíněně nebo zákaz činnosti. S dítětem pod vlivem drog nemá smysl se přít. Vážný rozhovor odložte na dobu, až bude dítě střízlivé.
2. Lékaře volejte také v případě, že účinek drog odezněl, ale přetrvávají duševní problémy jako halucinace nebo pocity pronásledování.
3. Nespoléhejte na zázračné okamžité řešení, ale spíše na dlouhodobou výchovnou strategii. Jejím základem je nepodporovat a neusměrňovat pokračující braní drog, naopak odměňovat každou změnu k lepšímu a povzbuzovat k ní. Braní drog dítěti znesnadňujte a braňte mu, kdykoliv je to možné.
4. Neztrácejte důvěru dítěte a naslouchejte mu. Problém s návykovou látkou ještě zvyšuje jeho emoční závislost na druhých lidech. Naslouchat dítěti je obtížné, zvláště když říká a dělá z hlediska rodičů nesprávné věci a když hájí nepřijatelné hodnoty. Vyslechnout dítě ale ještě neznamená přistupovat na jeho stanovisko.
5. Naučte se s dítětem o alkoholu a drogách hovořit. Bude-li dítě nějakou drogu obhajovat, vyslechněte ho, ale opatřete si protiargumenty.
6. Uvědomte si své možnosti. Dítě, které bere drogy nebo pije, bývá většinou nezralé a neschopné se o sebe postarat. Může pohrdat názory rodičů, ale většinou si nedokáže opatřit prostředky k životu. I v tom je vaše šance a síla. Určitou základní péči jste sice povinni poskytnout, ale mělo by cítit, že je to jiné, když se chová rozumně a když ne. Cílem je, aby dítě pochopilo, že skutečná samostatnost předpokládá se postarat o sebe. U dětí, které dosáhly zletilosti, je tento bod zvláště důležitý.
7. Vytvořte zdravá rodinná pravidla. Dítě by mělo vědět, jaké důsledky bude mít jeho jednání. Mělo by mu být jasné, že je výhodnější, když se bude chovat přijatelně.
8. Jestliže není dospívající ochoten ke změně, měl by nést důsledky. To se samozřejmě netýká situací, kdy je ohrožen život, např. při předávkování, kdy je třeba zprostředkovat lékařskou pomoc. Teprve až vážné problémy, které drogy působí, jsou často důvodem k léčbě a změně.
9. Předcházejte nudě. Musíte počítat s tím, že může být nutné trávit v prvním období s dítětem mnohem více času. Měli byste mít přehled, kde je, co dělá, zamyslet se nad jeho denním programem a životním stylem.
10. Pomozte mu odpoutat se od nevhodné společnosti. To má pro překonání problémů často podstatný význam. Jestliže vám potomek tvrdí, že chce s lidmi, se kterými bral drogy, jenom pobýt nebo povídat, buď lže, nebo podceňuje nebezpečí. Někdy je možné uvažovat i o změně prostředí.
11. Posilujte sebevědomí dítěte. Najděte a udržujte křehkou rovnováhu mezi kritickým chováním dítěte ("nelíbí se nám, že bereš drogy") a respektem vůči jeho osobnosti a lásce k němu ("vážíme si tě jako člověka a záleží nám na tobě"). Je to těžké, je to však nutné. Stejně nutné je oceňovat i drobné pokroky a změnu k lepšímu. Je také třeba vidět i silné stránky dítěte, jeho možnosti a dobré záliby, které možná má z předchozí doby a na které se dá navázat.
12. Spolupracujte s dalšími dospělými. Velmi důležitá je spolupráce v rodině. Rodiče by se měli ve výchově problémového dítěte dokázat domluvit. Jenom tak totiž nebude dítě uzavírat spojenectví s tím rodičem, který mu právě víc dovolí. To by uškodilo všem. Důležitá je i spolupráce v rámci širší rodiny, spolupráce s léčebnými zařízeními, školou, případně dalšími institucemi. Často až vážně míněná hrozba ústavní výchovy nebo hrozba ohlášení krádeže v domácnosti na policii mohou jako krajní možnosti přimět dospívajícího přijmout léčbu.
13. Osvědčuje se také, když rodiče dětí s těmito problémy spolu hovoří v rámci skupinové terapie nebo svépomocné organizace. Dokáží se navzájem pochopit a předávají si užitečné zkušenosti.
14. Buďte pro dítě pozitivním modelem. K tomu je nutné, abyste mysleli na své zdraví a svoji tělesnou a duševní kondici a abyste měli své kvalitní zájmy. Rodič upnutý pouze na problémové dítě je velmi snadno manipulovatelný a dá se lehce vydírat.
15. Neváhejte vyhledat profesionální pomoc pro sebe, jestliže ji dítě odmítá. V případě manželských nebo partnerských problémů se můžete např. obrátit na poradnu pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Užitečnou práci konají i linky důvěry, centra krizové intervence a další zařízení.
Co je nevhodné
1. Nepopírejte problém. Zbytečně by se tak ztrácel čas a rozvíjela závislost na návykové látce.
2. Neskrývejte problém. Někdo se za takový problém stydí a tají ho. Měl by si naopak o problému s někým důvěryhodným a kvalifikovaným pohovořit. To mu pomůže se v situaci lépe vyznat a citově i rozumově ji zvládat.
3. Neobviňujte partnera. Na to, abyste si vyřizovali s druhým rodičem staré účty a navzájem se obviňovali, není vhodná doba. Minulost se změnit nedá, budoucnost ano.
4. Nehledejte v dítěti zneužívajícím drogy spojence proti druhému rodiči.
5. Nezanedbávejte sourozence dítěte zneužívajícího alkohol nebo jiné drogy. Sourozenci problémového dítěte jsou více ohroženi, problémem v rodině trpí a Vaši péči a Váš zájem potřebují.
6. Nezanedbávejte ani bezpečnost dalších lidí ve společné domácnosti, zejména malých děti. Člověk pod vlivem alkoholu nebo drog jim může být velmi nebezpečný, i když by jim za normálních okolností neublížil.
7. Nefinancujte zneužívání drog a neusnadňujte ho. S tím souvisí i to, aby rodina zabezpečila cenné předměty a nenechala se okrádat. Krádež nemusí uskutečnit samotné dítě, ale jeho "kamarádi", kterým dluží za drogy. Jestliže začalo dítě zneužívat pervitin nebo opiáty, bývá otázkou času, kdy se začnou ztrácet peníze, šperky a další cenné předměty. Nejde tu jen o majetek, ale o okolnost, že ukradený majetek slouží špatné věci, totiž rozvoji závislosti. Argument, že by si dítě opatřilo prostředky jinak, zejména prostitucí, prodejem drog nebo krádežemi, neobstojí. Pokud bude závislost pokračovat, je pravděpodobné, že k tomu stejně dojde.
8. Nedejte se vydírat. Vyhrožování fetováním, útěkem, prostitucí nebo sebevraždou je častým oblíbeným způsobem vydírání rodičů. Všechna tato rizika u závislých na drogách existují. Jenže tím, že rodiče pod jejich tlakem ustupují, riziko nesnižují, ale zvyšují. Argument "Dám si drogu, protože jste.." se dá použít k čemukoliv. Pokud na něj rodič přistoupí, odměňuje a posiluje tak závislost.
9. Nedejte se vydírat ani pochybnými známými dítěte, kteří na Vás vymáhají peníze, jež jim dítě údajně dluží za drogy. Z jiného telefonu, nežli je Váš, ohlaste celou záležitost na policii a s policií spolupracujte. O úmyslu informovat policii vyděračům neříkejte. Nemůžete mít jistotu, že zaplacením peněz by celá záležitost skončila. Možná by se právě naopak stalo dítě pro překupníky s drogami o to přitažlivějším a výnosnějším objektem zájmu.
10. Nevěřte tvrzení, že má dospívající drogy pod kontrolou, případně, že snižuje dávky a že drogu brzy vysadí. Buďte připraveni na to, že dříve či později pravděpodobně přijde krize. Využijte ji a trvejte na změně životního stylu, případně na nějaké skutečně účinné formě léčby, jestliže není dospívající schopen zvládnout problém sám.
11. Nevyhrožujte něčím, co nemůžete nebo nechcete splnit. Ztráceli byste tím důvěryhodnost.
12. Nebijte dítě pod vlivem návykové látky. Fyzické násilí nevede většinou k cíli. Často jen živí v dítěti pocit ukřivděnosti, vede k sabotování snah rodičů a k útěkům.
13. Nejednejte chaoticky a impulzivně.
14. Nespoléhejte na prarodiče. Nastěhovat dítě, které bere drogy, k babičce nebo dědečkovi má většinou předvídatelné důsledky. Prarodič bude okraden, možná i týrán a stav se bude zhoršovat. Problém, který obtížně zvládáte Vy, nezvládnou prarodiče.
15. Do nekonečna neustupujte. Jen by se tak živila oboustranná nenávist. Požadavek, aby známí dítěte, kteří berou drogy, do Vašeho bytu nechodili, je rozumný. V krajním případě je na místě volat policii.
16. Nedělejte zbytečně dlouho "dusno". Parta a nevhodní přátelé by se tím stávali pro dítě ještě přitažlivější.
17. Nezabouchněte dveře navždy. I když dítě odejde, je dobré být připraven mu pomoci, pokud přijme určité podmínky.
18. Neztrácejte naději. Vaším tichým spojencem je přirozený proces zrání. Kromě toho příjemné účinky drog mohou po čase ztrácet na intenzitě a naopak může přibývat bolestných a nepříjemných zážitků.
Společné známky užívání návykových látek
• Příbuzní nacházejí drogy nebo pomůcky k jejich zneužívání (injekční jehly a stříkačky, lžičky, speciální dýmky, papírky k ručnímu balení cigaret, obaly od léků, lahve od alkohol. nápojů apod.).
• Blízký přítel nebo přítelkyně dítěte užívá návykové látky nebo nadměrně pije alkoholické nápoje.
• Nastala změna či ztráta kvalitních přátel, dochází k izolování se od normálních vrstevníků.
• Ztotožňování se s drogovou kulturou, zastávání se drog, pseudofilozofická vysvětlování jejich zneužívání.
• Náhlé zhoršení vzhledu a péče o zevnějšek.
• Předtím zdravě vyhlížející dospívající začne vypadat neduživě.
• Náhlé zhoršení prospěchu i chování ve škole nebo problémy na pracovišti.
• Neomluvené hodiny ve škole či absence v zaměstnání.
• Výrazné změny v chování, agresivita.
• Tendence odcházet z domova na delší dobu bez vysvětlování.
• Větší náladovost a podrážděnost.
• Lhaní a tajnůstkářství.
• Ztráta kvalitních zájmů a zálib.
• Horší soustředění a pamě».
• Podrážděnost a nervozita, když dospívající drogu nemá.
• Problémy s rodiči nebo s partnerem, např. kvůli nespolehlivosti, krádežím v domácnosti, útěkům, pozdním návratům a intoxikacím.
• Možné problémy s úřady, případně i se zákonem (krádeže, prodej drog, agresivní chování během intoxikace apod.).
Podstatné bývá, pokud se vyskytuje více známek současně. I jen jedna je ale důvodem k vyšetření.
Šikana
NIKDO NEMÁ PRÁVO DRUHÉMU UBLIŽOVAT!
PŘEKONEJ STRACH A ZAJDI ZA VÝCHOVNOU PORADKYNÍ.
Co je šikanování?
Za šikanování se považuje, když silnější žák nebo žáci pro vlastní potěšení, často opakovaně ubližují druhým. V počátku se to děje nenápadně, prostřednictvím různých legrácek a „testíků“ (strkání, nadávání, schovávání věcí…), případně odmítáním, přehlížením, zesměšňováním a pomlouváním. Později se otravování života stupňuje a zdokonaluje. Nastupuje fyzické násilí (bití, krádeže a poškozování věcí). Šikanování je vážná věc a v řadě případů bývá trestným činem. Oběti mohou následky šikanování na těle i duši nést celý život.
Proč bývá člověk šikanován?
Není to proto, že by byl špatný, nebo proto, že by si to nějak zasloužil. Chyba není v něm, ale ve špatných vztazích mezi některými spolužáky. Převládá v nich bezohlednost a násilí.
Jak se můžeš bránit?
Když se ptali jednoho zoufalého žáka, proč o svém trápení neřekl rodičům, odpověděl: „Já nevím, když přijdu domů, tak se na to snažím nemyslet. A doufám, že už to bude lepší.“ Myslet si, že to bude lepší, je omyl. Nikomu nic neříct je strkání hlavy do písku, které situaci jenom zhoršuje. Nevzdávej to a udělej následující:
Obrať se na mne jako na výchovnou poradkyní. Mohu Ti skutečně pomoci, budu Ti věřit a neprozradím Tě.
Svěř se svým rodičům.
V případě, že nenajdeš odvahu říct to mně ani svým rodičům, zavolej na pražskou Linku bezpečí, telefon 800 155 555. Bezplatně můžeš telefonovat z celé republiky. Nepotřebuješ k tomu peníze ani telefonní kartu. Tito lidé Ti budou věřit, protože nejsi sám, komu se něco podobného děje
Weby zabývající se problematikou drog
www.drogy-info.cz
www.drogovaporadna.cz
www.dropin.cz
www.podaneruce.cz
www.sananim.cz
www.plbohnice.cz/nespor